Žák umí pojmenovat jen několik základních pocitů (radost, smutek).

Žák popisuje více pocitů a uvede to na příkladu jedné své vlastnosti.

Žák rozlišuje různé pocity, vysvětluje, kdy je prožívá, a pojmenovává své vlastnosti (pozitivní i negativní).

Žák reflektuje své pocity i vlastnosti a propojuje je s chováním v konkrétních situacích.

Žák se často podceňuje nebo o sobě nedokáže mluvit pozitivně.

Žák několika slovy popíše, co má na sobě rád, ale nechová se k sobě s úctou.

Žák umí popsat své silné stránky a chová se k sobě s respektem.

Žák otevřeně sdílí své silné stránky, dokáže se povzbudit a přijímá své nedostatky s pokorou.

Žák reaguje impulzivně a jen výjimečně projeví respekt vůči druhému.

Žák nejistě projeví respekt, potřebuje k tomu ale pokyn učitele.

Žák prokazuje respekt slovy i činy v běžných situacích (pomoc, poděkování, naslouchání).

Žák aktivně vyhledává způsoby, jak ocenit druhé, zastane se slabších a vytváří respektující prostředí.

Žák obtížně hledá souvislosti mezi vírou a úctou k člověku.

Žák zopakuje, že Bůh má lidi rád, ale nepropojí to s konkrétní situací.

Žák vysvětlí, že každý člověk má hodnotu, protože je milován Bohem, a uvede jednoduchý příklad.

Žák dokáže propojit křesťanskou víru s osobní zkušeností a využívá jej jako motivaci k respektujícímu chování.

Žák mluví stručně, bez konkrétních příkladů.

Žák odpovídá na otázky, ale vyjadřuje se váhavě.

Žák formuluje srozumitelně své pocity i postoje, uvádí konkrétní příklady.

Žák dokáže své postoje vyjádřit tvořivě (příběh, obrázek, krátká scénka).