Sídliště Sosna stoupá v mírném svahu nad pravým břehem Olše. Na kopci nad paneláky vede turistická značka na vrchol Čantoryje a tato část Třince je známá také nemocnicí. Své místo tu má od roku 2005 i Církevní základní a mateřská škola, kterou zřizuje Slezská církev evangelická augsburského vyznání. Docházejí sem děti z různých církví konfesně smíšeného kraje.
Třídní sedmáků a výchovná poradkyně Beata Kantor vyučuje na druhém stupni katolické náboženství. Na škole působí celých dvacet let a pamatuje i její kořeny: v 90. letech se církve v Třinci zasadily o vznik „křesťanské třídy“ na jedné z městských základních škol. Tehdy to přechodně umožňovala legislativa. Už od počátku dbalo vedení církevní školy na to, aby se v ní cítily dobře děti z evangelických i katolických rodin. A tak je v Třinci samozřejmostí, že se předmět Křesťanská výchova dělí na dvě části – větší evangelickou a menší katolickou skupinu. „Když rodiče zapisují děti do první třídy, hned si vyberou variantu křesťanské výchovy,“ uvádí Monika Witoszová – další katolička v pedagogickém sboru, která učí náboženství na prvním stupni.
„Děti neřeší, kdo je z které církve. Rozdílů si všimnou jen, když se na křesťanskou výchovu rozdělíme,“ vysvětluje Beata Kantor s tím, že zárodky škádlení v dětských kolektivech brzy zmizely, když si o bratrství mezi křesťany ve třídě popovídali. „Jsem třídní učitelka a děti se mě proto někdy ptají třeba na Pannu Marii, protože vědí, že jsem katolička. A tak si o ní povídáme. Obohacujeme se navzájem,“ podotýká Beata Kantor, si pochvaluje také ekumenické prostředí v učitelském kolektivu.
Obě učitelky si pochvalují dostupnost materiálů a metodických opor k výuce katolického náboženství. „Učitelé evangelíci musí s přípravami trávit daleko více času,“ zmiňuje Monika Witoszová a těší se na zbrusu nové učebnice náboženství, které vyšly v ostravsko-opavské diecézi v uplynulém roce. „Jsou výborně udělané a mohou z nich čerpat i jiné křesťanské denominace,“ doplňuje Beata Kantor.
A výukou náboženství rozhodně křesťanské prvky ve školním životě nekončí. Vše ostatní je ekumenické: „Společně máme jednou měsíčně chvály. Jedná se o setkání s hostem, který evangelizuje, zpíváme chvály, a vzniká tak modlitební společenství žáků a učitelů,“ přibližuje Beata Kantor. Společná modlitba ve škole je také každé ráno. „První vyučovací hodinu začínáme v každé třídě duchovním slůvkem učitele a modlitbou, ve které děti i vyučující vlastními slovy říkají prosby, díky a chvály Bohu,“ doplňuje její kolegyně Monika Witoszová. Děti také diskutují nad biblickým veršem nebo příběhem, který slyšely. „A to je pro nás učitele často velmi obohacující – děti si všimnou věcí, které bychom ani nepostřehli,“ přidává kolegyně Beata Kantor. „Když k nám přicházejí absolventi, tak často říkají, že jim takový začátek dne na střední škole chybí,“ usmívá se Monika Witoszová. K nejvýraznějším momentům ve školním roce pak patří evangelizační muzikál, který děti hrají nejen pro rodiče, ale i pro další třinecké školy. Letos v březnu budou hrát o Mojžíšovi.

ONDŘEJ ELBEL

Vyšlo v Katolickém týdeníku 3/2026.

Zveřejněno s laskavým svolením autora. Originální text k dispozici zde.